Spisovatelské pokusy jedné amatérky

Odkazy na oblíbené stránky

Hollis

Hollis... Její povídky mé k mnohému inspirovaly. Je to můj FF vzor.

Scrivere.ic.cz

Stránky, kde též najdete mé psaní, akorát v kolektivu skvělých lidí.

OurStories

Nezávislé povídky neprofesionálních spisovatelů

Stmivani.eu

Stránky o knihách Stephenie Meyer

Statistika

Letní poblouznění

Letní poblouznění - 7. kapitola

Prozatím poslední díl povídky. Jako alternativní konec se mi to líbí. Samozřejmě jde na konci o něco jiného, ale můžete se o spoustě věcí domnívat.

Charlie se zdál najednou velice milý a choval se jako starý on. Nedíval se na mě, jako na jeho nepovedenou dceru, nýbrž opět jako na své jediné milované dítě. K mé lítosti to bral až moc vážně. Večer se rozhodl pustit nám film v obývacím pokoji, kde podle něj bylo více teplo. Zklamaně jsem se i s dekou dotrmácela po schodech dolů a usedla vedle něj. Pro jedinkrát ve svém životě jsem nesledovala film, ale snažila se vymyslet, jak to udělat, abych se mohla vytratit nahoru.

Jedna část věděla, že tam nahoře je a ta druhá, to tušila. Na stolku na druhé straně pokoje zazvonil telefon, Charlie k němu natáhl ruku a přijal hovor. Hlas mámy zaplnil místnost a já znaveně položila hlavu na opěradlo. Poslouchat rozhovor těch dvou, bylo kupodivu komické. Táta se snažil něco říct a máma ho ihned přerušila.

„Je vedle,“ dostal se konečně ke slovu. Sluchátko si odklonil od ucha a podával mi jej. „Máma.“

„Vážně?“ zeptala jsem se ironicky a převzala sluchátko. „Ahoj.“

„Ahoj, zlato.“ To je novinka, řekla jsem si v hlavě. „Charlie říkal, že jsi nemocná. Chudinko. To to počasí. Tady by ti bylo mnohem lépe. Rozmysli si to.“ Na druhé straně něco šumělo. Hlasy několika lidí a směsice dalších zvuků. „Jsem na jedné akci, zavolám ti zítra. Pa,“ ukončila ihned hovor.

„Pa,“ zašeptala jsem do vzduchu sarkasticky.

„Co si máš rozmyslet?“ zeptal se Charlie. Samozřejmě všechno slyšel. Nebo spíše slyšel to málo, co mi řekla.

„Navrhla mi podmínečné propuštění z trestu. Zamítla jsem ho, protože si to chci odsedět hezky na tvrdo,“ odpověděla jsem s pobaveným podtónem.

„Řekla ti, že by tě vzala zpět do LA?“ Zněl šokovaně.

„Jo. Ale nebylo to nic proti tobě, tati,“ zachraňovala jsem ihned situaci. Renée to nemyslela zle, jen se jí stýskalo. Možná se rozešla s dalším přítelem a potřebovala mě na uklidnění.

„Hmm,“ zamručel Charlie a dál sledoval obrazovku. Během mé snahy něco vymyslet, jsem zaregistrovala, že ho to očividně nebaví.

„Nedávají žádný zápas?“ zeptala jsem se se skrytou nadějí v hlase.

„Ale ano, jen jsem myslel, že tohle se ti bude více líbit,“ v jeho hlase byla stopa lítosti. Musela jsem si vymyslet něco pořádného.

„Jsem unavená. Moc jsem toho nenaspala.“ V duchu jsem se usmála nad svou genialitou. V jednoduchosti je krása.

„Dobře. Chceš nahoru něco donést? Jídlo nebo čaj?“

„Ne. Půjdu hned spát,“ lhala jsem. Rychle jsem se zvedla i s dekou. Mohl by zaznamenat můj příliš nadšený tón. Dveřmi jsem proletěla a opatrně vybíhala schody, aby neslyšel, jak pádím. Špičkou chodidla jsem zavadila o poslední schod a spadla na kolena.

„Bello?“ zakřičel vyděšeně Charlie.

„Jen jsem zakopla, jsem v pořádku,“ zavolala jsem zpět a sbírala se z podlahy. Potichu jsem našlapovala k pokoji a nervózně otevřela dveře. Co když tady nebude? ptala jsem se sebe samotné. Určitě tady nebude. Nejistě jsem vstoupila dovnitř a pohlédla k oknu. Nikdo před ním nestál a bylo pevně zavřené. Zklamaně jsem si povzdychla a naštvaně se zamračila. Řekl, že tady bude.

„Nepřišel?“ ozvalo se pobaveně z postele. Nevěřícně jsem se podívala na postel a držela se pevně dveří, protože se mi podlamovala kolena. Nahodila jsem si srdce a potichu zavřela dveře. Když jsem šla k posteli, propichovala jsem ho pohledem. On mi odpovídal spíše výsměšně.

Deku jsem hodila na jeho nohy. Všimla jsem si, že má boty položené před postelí. Zasmála jsem se tomu. Bylo to tak absurdní. Sedla jsem si vedle jeho boku a jednu ruku položila na druhou stranu. Trošku stáhl úsměv a odstrčil tu ruku, aby se mohl posadit. Pokud jsem si ovšem myslela, že chce odejít z postele, mýlila jsem se. Tvrdě přitiskl své rty na mé, až mi to vyrazilo dech svou nečekaností. Všiml si, že jsem zůstala bez pohybu sedět, a odklonil se. Zhluboka jsem se nadechla a přejela mu svými rty po jeho. Už nám nic nebránilo. Charlie dole neměl tušení, co tady jeho dcera dělá. Prsty jsem mu zapletla do vlasů a přitahovala si ho k sobě. Ruku mi položil na bok a přejížděl po něm. V břiše se mi rozlétlo milion motýlků a celým tělem mi probíhal elektrický proud.

Oba dva jsme drtili rty toho druhého, přestože on byl silnější. Ruku z boku přiložil na můj krk a odtrhával se ode mě. Tohle jsem nedokázala vzdát, ani kdybych chtěla. Rychlým pohybem jsem jeho ruku odstrčila a sedla si na něj obkročmo. Potřebovala jsem, aby cítil stejnou touhu jako já. Tělem jsem se na něj přitiskla a rukou mu zajela pod svetr. Věděla jsem, jak je dokonalý. Jeho hruď byla vypracovaná, mohl mu ji závidět kdejaký model.

Můj pokus se nezdařil. Tvrdě mě od sebe odtrhával, ale podařilo se mu to. Naštvalo mě to. Plnou silou jsem se snažila k němu znovu přitisknout. Moje ruce bojovaly s jeho, zatímco jsem své rty přitiskla zpět na jeho. Během naší ruční války jsem si i stihla vyhrnout oblečení nahoru. Očividně toho začal mít dost a přestal se se mnou prát. Prudce mě ze sebe sundal a ruce mi držel u sebe, jako kdybych byla nějaký zločinec. Žádnou částí těla jsem nemohla odporovat. To, že teprve teď mě měl pod kontrolou, mi dokázalo, že po mém těle toužil stejně jako já po jeho, akorát on měl silnější ovládání.

Nenávistně jsem ho propichovala pohledem jako umanuté dítě, kterému odmítli dát něco,co chtělo. Jeho stisk povolil. Hrubě jsem se mu vytrhla a odešla do koupelny. Na hlavu jsem si pustila teplou vodu a pořád plivala oheň. Ani po sprše jsem nebyla klidnější. Najednou mě něco napadlo. Oblékla jsem si pouze spodní prádlo a zbytek vzala do ruky. Lstivě jsem se zasmála.

„Bello? Budeš už?“ zavolal za dveřmi Charlie. Děkovala jsem bohu, že promluvil. Vyjít takhle před něj, by byl trapas pro nás oba.

Překazil mi plány. Ručník byl moc malý, abych se do něj zabalila. Naštvaně jsem se oblékla do toho samého oblečení. S podmračeným obličejem jsem vyšla z pokoje a procedila skrz zuby. „Dobrou noc.“

„Dobrou,“ rozloučil se udiveně Charlie, ale nechal mě zajít do pokoje. Stále ležel na posteli. Své oči přišpendlil ke mně, ale já dostala další nápad. Došla jsem ke skříni, takže jsem k němu byla zády a začala se svlékat. Z šatníku jsem vytáhla nové oblečení a hodila ho na zem. Pomalu jsem rozepnula podprsenku a nechala jí sklouznout na zem. Navlékla jsem na sebe nové spodní prádlo a počkala. Pootočila jsem hlavu, abych viděla, co to s ním dělá a málem vybuchla vzteky. Taktně se otočil k oknu, ale v momentu kdy o jeho takt nikdo nestál.

Přidržela jsem se skříně, abych neexplodovala vzteky a nevzdávala se. Po špičkách jsem došla k posteli a poklekla na ni. Začala jsem ho líbat na krku a hrudí jsem se záměrně otírala o jeho rameno. Když nereagoval, cítila jsem vítězství. Jednu nohu jsem přehodila přes jeho bok a vyjela mu rty na tvář. Během sekundy se vše změnilo. Setřásl mě a hodil pod sebe. Vyděšeně jsem hleděla na jeho vyceněné zuby, které pomalu přibližoval na můj krk. Na tenké pokožce jsem je ucítila za pár vteřin také. Stačilo skousnout.

Ztuhle jsem ležela a čekala. Zavřel ústa a rty se otíral neúmyslně o můj krk. Položil si dlaně vedle mé hlavy a zvedl se na nich. Svůj rozzuřený pohled směřoval do mých očí. „Už to sakra chápeš?“ osočil se. „Jak jsi mohla být tak nezodpovědná?“ Rychle seskočil z postele a přešel k oknu, které otevřel a zmizel ve tmě. Oknem dovnitř foukal studený vzduch, kvůli němuž mi na těle naskočila husina. Polonahá jsem zavřela okno a bezvýsledně hleděla do tmy.

Ve vedlejší místnosti Charlie vypnul vodu a já se bleskově oblékla do připraveného oblečení. Charlie zabouchl dveře koupelny ve stejnou dobu, co jsem zaplula pod deku na posteli. Srdce mi splašeně bušilo a já přivřela napnutě oči. Malou škvírkou pod řasama jsem sledovala dveře. Ty se pomalinku otevřely a dovnitř vnikl malý proužek světla. „Spíš?“ zašeptal do ticha Charlie.

Tohle by mi nikdy nesežral. „Usínám,“ houkla jsem na něj tiše, nedokázala jsem to nahrát tak, aby můj hlas zněl nakřáple.

On mi to kupodivu věřil. „Tak dobrou noc, zlato,“ rozloučil se se mnou a potichu vycouval z pokoje. Ironicky jsem se pousmála nad přezdívkou. V puse jsem cítila nepříjemnou chuť. Zapomněla jsem si vyčistit zuby. Tu pachuť jsem tak nesnášela. S kňouráním jsem vylezla z postele a zapadla znovu do koupelny.

Čištění zubů mi trvalo jen chvilku, ale v koupelně jsem zůstala ještě chvíli. Bylo tady příjemně teplo. Nazlobeně jsem zírala do země a lámala si hlavu. Zatím se vždycky vrátil. Musela jsem přiznat, že jsem to přeháněla. Očividně mi nechtěl ublížit, ale tajná magie ho přitahovala ke mně pod jinou zástěrkou než jen pod něžnostmi. Na tváře mi naběhl ruměnec, tak jsem se vrátila do pokoje, kde bylo chladno. Okno bylo zavřené. Pootevřela jsem ho, aby mohl v noci přijít zpět. Naivně jsem si říkala, že neodolá.

„Nemusíš ho otevírat,“ zašeptal někdo z rohu. Vystrašeně jsem odskočila a udeřila se do loktem o stěnu. Na zem jsem se nezkácela, ale místo úderu jsem si musela třít, abych tu bolest zahnala. Postava z rohu přešla ke mně a postavila se přímo přede mě. Jednou rukou zabouchl okno a stále se mi díval do tváře. „Přestaň tohle dělat,“ napomenul mě, ale já nevěděla, za co přesně jsem kárána.

„Tolikrát jsem o tom přemítal a doufal, že najdu tu sílu odejít, ale vždycky jsi mě k sobě znovu připoutala. Dnes v noci jsem ti málem ublížil. Bello, já tě prosím, aby sis všechno rozmyslela. Ty jediná mě od sebe dokážeš odpoutat.“

Dokončil další svůj srdceryvný projev a já se vzpurně mračila. „Jsi idiot,“ pronesla jsem s pohrdáním. Trochu jsem se bála, že se urazí, ale on se jen zasmál a vtiskl mi uvítací polibek na rty.

„Raději se nebudeme hádat, kdo je tady chytřejší,“ bavil se, když jsem mu dala ruce za krk a on je setřásl. „Buď hodná,“ znovu mě pokáral. Za ruku mě dovedl do postele a zavrtal do deky.

„Nechceš se připojit?“ neodolala jsem.

Povzdechl si a ve svitu lampičky, kterou rozsvítil cestou k posteli, jsem viděla, jak otáčí oči v sloup.

„Jsi jako kdybys byl nejméně třikrát starší než já,“ zasmála jsem se mu.

„Jak víš, kolik mi je let?“ zeptal se provokativně. Otevřela jsem ústa, abych něco řekla, ale začala jsem o tom pochybovat. Všiml si, jak v hlavě bádám a povzdechl si. Zhasl lampičku a pevně mě zabalil do deky, a následovně si mě položil na rameno. Rozfoukával mi vlasy a tiše se pochechtával.

„Co je tak vtipného?“ opáčila jsem uraženě.

„Já,“ připustil. „Nebo spíše ty. Je neuvěřitelné, jakou v rukách svíráš moc a ani o ní nevíš.“

„Já o ní vím. Vždycky jsem dostala to, co jsem chtěla.“

„A zrovna takovou osobu si musím nabrnknout. Jsem já to, ale smolař,“ povzdechl si. Tím, jak se mu mění nálady, jsem se nestihla zaobírat. Stejně než bych o tom začala skutečně uvažovat, hned by se mu změnila nálada.

„To já mám nestálého přítele, který je velice přelétavý,“ oplatila jsem mu to.

„Ale určitě není takový intrikán, jako má přítelkyně. Pořád mi něco nařizuje.“

„Možná si to zasloužíš,“ provokovala jsem ho znovu.

„A čím, prosím tě?“ Rukou se probojoval pod peřinu a sjížděl mi po boku. Srdce se mi plašilo a na místě, kterého se dotkl, zůstala citlivá vrstva, kterou jsem si chtěla trvale nechat. „Pořád tě svádí a pokouší? Svléká se v pokoji, přestože se neznáte ani týden?“

„Třeba tohle jsem tě nedonutila dělat,“ zašeptala jsem, protože jsem byla příliš rozpálená.

Zastavil se a vztahoval ruku. „Tak promiň. Nemyslel jsem, že to bude nepříjemné.“

Rychle jsem zareagovala a položila jednu ruku na jeho paži. „Neřekla jsem, že je to nepříjemné. Jen jsem tě neponoukala k tomu, abys to udělal.“

„Raději to nebudeme pokoušet vůbec.“ Proti jeho síle jsem nic nezmohla.

„To můj přítel mé tělo klidně ignoruje a když už se neudržím, tak mi nadává,“ postěžovala jsem si dramaticky.

Edward se zasmál a přitiskl blíže k sobě. „Omlouvám se. Nechtěl jsem být hrubý, ale ty pořád nechápeš, jaké prohřešky tady děláme.“

„To by jsme neměli pokoušet zákon, když je vedle policajt.“

Rozesmál se a natočil si mě, aby mě mohl políbit. „Spi už. Lezeš mi na nervy. Drzá holka z velkoměsta,“ postěžoval si pro sebe.

Lehce jsem ho za to kopla a on se ještě víc rozesmál. Neměla jsem chuť se s ním pořád dohadovat. Zavřela jsem oči a nechala je odpočívat.

„Doufám, že nechrápeš,“ zašeptal do tmy.

Kopla jsem ho silněji. „Ty mi lezeš na nervy.“

„Mám odejít?“ zeptal se najednou bez humoru.

„Jo,“ řekla jsem po chvíli ironicky.

Začal se zvedat a přesouvat mě na druhou půlku malé postele. Vyprostila jsem jednu ruku ze spárů deky a chytla ho za ruku. „Dělám si srandu. Zůstaň.“

„Tak nestálá,“ brbral si, když se usazoval zpět. „Zase mi rozkazuje.“

S dekou jsem se obrátila, abych ležela na břiše a viděla mu do tváře. „To ještě nemáš ani ponětí o tom, jaká jsem. Teď buď zticha, chci spát,“ snažila jsem se být vážná a tvrdá, ale musela jsem se rozesmát.

„Když ti zacpu pusu, budeš už spát?“ nabídl mi další alternativu, která se mi teda ani trochu nelíbila. Vyplázla jsem na něj jazyk a položila si hlavu na jeho hruď. Kolem bylo ticho, ale přesto jsem jeho srdce neslyšela. Na levou část jeho hrudníku jsem položila dlaň, ale nic jsem neslyšela. Dokonce zkameněl a přestal dýchat. Čekala jsem, kdy se nadechne, ale já se mezitím musela nadechnout nejméně třikrát. S vystrašenýma očima jsem na něj pohlédla a on si mě taky tak prohlížel. Nebyla jsem schopna slova, tak jsem ho pouze políbila. Překvapeně zamrkal a vracel mi polibky. Dlouho jsem ho nepokoušela a znovu ulehla. „Hezky se vyspi,“ popřál mi do vlasů.

„Ty taky.“

Chvíli byl tiše a pak vyprskl. Chtěla jsem se zeptat, co je směšného, ale přiložil mi na ústa ruku. Nevydržela jsem to a vybuchla smíchy. K mému třesoucímu tělu se po chvíli přidalo i jeho. Od zívnutí mě to ale nezachránilo. „Spi,“ nakázal mi a pustil mi ústa.

Párkrát jsem se zasmála a pohodlně se uvelebila.


„Bello,“ zvolal někdo mé jméno překvapeně. Zamlela jsem sebou a otevřela oči. Světlo mě bodalo do očí, ale přes řasy jsem viděla Charlieho, jak stojí u dveří. Sakra. Na tváři měl překvapený výraz a zíral přímo na mě.

„My nic nedělali,“ obhajovala jsem se, vyvedená z míry.

„Kdo?“ zeptal se Charlie zmateně.

Roztáhla jsem ruce na posteli, ale na Edwarda jsem nikde nenarazila. „Cože?“ zeptala jsem se zmateně tentokrát já. Spánek mi zatemňoval mozek. Kdybych se snažila, možná bych na své jméno přišla, ale teď se mi nevybavovalo.

„Jen mě překvapilo, že ještě spíš. Dole jsem ti připravil oběd, ale nedotkla ses ho,“ vysvětlil mi. „Co jsi nedělala?“ reagoval na mou hloupou větu.

„Jen se mi něco zdálo,“ vymluvila jsem se a objala si hlavu rukama.

„Dobře. Jen jsem tě přišel zkontrolovat, jdu zase do práce, tak se najez.“ A odešel z místnosti. Unaveně jsem položila hlavu zpět na polštář a přehrávala si scénu zpětně. Zašklebila jsem se nad sebou. Zpozorněla jsem, když jsem si vzpomněla, že tady není. Prohlédla jsem celý pokoj, ale nikde nebyl. Okno bylo na doraz zavřené. Alespoň jsme se nerozešli ve zlém, říkala jsem si a věděla, že stejně večer přijde. Škodolibost mi pořád šla.

Na těle jsem cítila otravnou vrstvu potu. Odešla jsem do koupelny a vlažnou vodou ho ze sebe smyla. Naštvaně jsem nakopla prádelní koš, když jsem zjistila, že jsem opět zapomněla oblečení. To dosavadní jsem hodila do objektu mého vyvztekání a obalila se ručníkem.

Pomalu jsem došla ke skříni, když jsem za sebou uslyšela vrčení. Vyděšeně jsem se otočila a spatřila Edwarda. Černé oči upíral na mé tělo a znovu cenil zuby. Strachem jsem ucouvla, ale on se najednou zjevil naproti mě. Prudce mě odrazil na stěnu a já bolestně vykřikla. Trhem mě zbavil ručníku a za záda mě natiskl na sebe. Prsty jedné ruky obmotal kolem mé ruky a já se pod tou bolestí prohýbala. Znovu mi uniklo pár bolestných syknutí. Nebezpečně se třásl a zíral mi do očí.

Zavrčel a já pod tím zvukem ztuhla. Zavřel oči a pustil mou ruku. Během vteřiny zmizel. Okno zůstalo zavřené a dveře rozražené. Z podlahy jsem sebrala ručník a znovu se do něj zabalila. Vyběhla jsem z pokoje do přízemí. V celém domě vládlo silné ticho rušené jen mým přerývavým dýcháním.

Poslední komentáře
08.06.2012 16:25:20: Are usually folks genuinely merely working out that people artificial upsetting things on the web? j...
25.01.2010 18:44:21: panenna: no mile nemile pockat si musime. no drzim ti palce.
17.01.2010 22:04:24: vsak s toho si nic nedelej, my urcite vsichni mile radi pockame, dokud te zase nepolibi muza:)
17.01.2010 20:10:19: Já vím, že je to katastroficky dlouho, co jsem nic nepřidala, ale poslední dobou mám okno, naprosté....
 
Bez povolení přísně zakazuji kopírováno veškerého obsahu, protože na něj vlastním autorské právo!